Děravá obloha

Do očí ti stékají krůpěje potu. Oblek tě tlačí na ramenou a táhne tě k zemi. Taky tě ale drží při životě. Dáš si ruku před obličej, už jenom ze zvyku, a podíváš se směrem tam, kde si dřív vídal horizont. Vidíš jen bílo. Na ruce ti zapípá náramek. Ani se na něj nemusíš dívat, abys věděl, kvůli čemu tě varuje. Upravíš si tašku na zádech a těžkými kroky se vydáš k zpátky k tvému domovu pod zemí.