Hoř
Vzduch je suchý a štiplavý; nasáklý pachem spáleného masa a shnilého dřeva. Žár ti hladí tváře a na nohou lechtá ranní rosa. Oranžová barva jakoby se rozlévala po krajině a na horizontu rozdmýchala další požár. Nad hlavou ti tančí mrtvé světlušky. Obejmeš ji; nechá se. Třese se a v jejích očích vidíš odraz viny. Z nosu ti skane krůpěj potu, která je i přes to horko studená. A i přes ten ohlušující dětský křik je v lese ticho, jako nikdy jindy.
