Toulky po Evropě – DiscoverEU

Spolu s přítelkyní jsme letos vyrazili na cestu do Berlína, Bruselu, Lucemburku a do Mét. Cestovali jsme vlaky s Interrail Global Pass, který jsme dostali zdarma díky programu DiscoverEU.

Berlín

Už na Hlavním nádraží v Praze jsme potkali skupinku lidí v našem věku, kteří měli otevřenou aplikaci interrailu. V kupé z Prahy s námi seděl Španěl a s aplikací si moc rady nevěděl; naštěstí jsme mu byli schopni pomoct. Cesta do Berlína byla jinak krátká a bezproblémová. Vyhnuli jsme se lidem nabízejícím vyhlídkové jízdy a vydali se podél řeky Sprévy směrem k centru. Už od začátku nás překvapila všudypřítomná moderna.

Bohužel jsme zrovna přišli v čase oprav. Kam se člověk podíval, byl nějaký jeřáb nebo výkop; celý park za Braniborskou bránou byl uzavřený (pokud jsem to správně pochopil, kvůli přípravám fan-zóny na EURO 2024, ale nejsem si jistý).

Brandenburger Tor (je menší, než si myslíte)

Prošli jsme několik blízkých parků. V jednom jsme měli (kupodivu docela příjemnou) interakci s lokálním policistou, který nám vysvětlil, že se zde nesmí ležet na zemi. Popošli jsme kousek dál, směrem k Německému spolkovému sněmu.

Oběd jsme si dali v italské restauraci hned vedle Braniborské brány (jídlo sice ušlo, ale celá restaurace si hrála na něco, co nebyla. Zároveň jsem byl donucen jim nechat 5% dýško, což si nezasloužili) a poté jsme se po doporučení lokálního Němce vydali k Museuminsel. Zde se projevila krásná historická tvář Berlína.

Ikonická televizní věž je vidět prakticky odkudkoliv, takže jsme se shodli na tom, že ji z blízka vidět nepotřebujeme. Vydali jsme se zpět a chvíli si sedli v James-Simon parku. Bylo zde živo, plno studentů a alkoholu. Došlo nám, proč po Berlíně chodí tolik lidí s taškami prázdných lahví – jsou vratné. Den jsme pomalu zakončili pivem a vínem v malém roztomilém podniku a vařením čaje za naprosté tmy v parku hned vedle.

Při cestě zpátky jsme se zatoulali do slepé uličky. Abychom nemuseli jít zpátky, přelezli jsme malé zábradlí a byli jsme zastaveni dvojicí mladších mužů, kteří nám po neúspěšném pokusu v němčině anglicky (obecně domluva anglicky v Berlíně byla opravdu skvělá) nabídli, ať s nimi zajdeme na joint (vzhledem k nedávné legalizaci ucítíte zápach marihuany často). S výmluvou na nedostatek času jsme odmítli a šli rovnou na nádraží, tentokrát po druhém břehu Sprévy.

Marie-Elisabeth-Lüders-Haus z druhého břehu, stíny noční projekce

Obecně nás Berlín příjemně překvapil. Jediné body bych strhnul za odpadky na ulicích, zápach močoviny pod mosty a trochu moc drahou veřejnou dopravu (kterou jsme z tohoto důvodu nevyzkoušeli).

Během cesty do Bruselu jsme měli krátký přestup v Kolíně nad Rýnem. Stihli jsme zde jen krátce posnídat v parku u řeky, ale alespoň z dálky jsme mohli obdivovat zdejší katedrálu.

Hohe Domkirche Sankt Petrus – Kölner Dom

Brusel

Hned po příjezdu jsme se vydali na ubytování (roztomilé AirBnB, mohu doporučit). Už ze začátku nás upoutali zajímavé pachy, zejména citrónu a močoviny (zdá se, že to je problém všude).

Protože jsme po cestě byli docela znavení (obecně jsme docela přecenili kvalitu spánku ve vlacích), rozhodli jsme se k Atomiu dostat veřejnou hromadnou dopravou. Přestože se jízdenka do zdejšího metra jeví papírová, má uvnitř sebe čip; takže se nesnažte skenovat čárový kód, jako jsme to dělali my, prostě ji přiložte ke čtečce (tímto bych chtěl poděkovat náhodnému místnímu, který nám toto tajemství prozradil). Další zvláštností je to, že na rozdíl od pražského metra zde na jedné koleji jezdí několik linek, takže si musíte dávat pozor, do jakého vozu nastoupíte.

Cedule s červenými indikátory vlaků na trati

Uvnitř vlaku mě překvapila hlavně živost konverzace (k zaposlouchání se mě inspirovala kniha Lidi); přestože se nikdo navzájem neznal, rozhovory přátelsky plynuly. Navíc byla každá stanice úplně jinak dekorovaná, takže bylo na co koukat. Nemohu si pomoct, ale zdejší metro mě opravdu očarovalo.

Hned, co jsme vystoupili, jsme spatřili Atomium. Je to sice krásná a impozantní stavba, ale dovnitř jsme se nepodívali (čistě kvůli výši vstupného). Mnohem více jsme ocenili blízký park, který je nejen opravdu velký, ale i moc hezký.

Rozhodli jsme se jít kousek pešky k další zastávce metra. Cestou jsme zkoumali zdejší architekturu: zvláštní evropský mix.

Cestou zpátky jsme se posadili naproti muži, zhruba středního věku. Když jsem fotil následující fotografie, promluvil na mě francouzky, pravděpodobně pobaven tím, že si fotím zastávku metra. Jazyková bariéra tady byla opravdu silná, ale povedlo se nám mu předat, že jsme z České republiky (tipoval Němce) a cestujeme po Evropě. Muž souhlasně pokýval a společně jsme se vzdali pokusu pokračovat v další konverzaci. Místo slovního sbohem postačil lehký úsměv.

Špatně jsem se podíval na mapu a vystoupili jsme o něco dříve, než jsme ve skutečnosti chtěli. Proto jsme neplánovaně měli možnost kochat se architekturou o něco více:

Typografická zajímavost: na mnoha místech jsem viděl symbol >, kde by se v české větě typicky použil symbol –. Chvíli mi trvalo, než mi došel opravdový význam (když jsme přijeli, byl jsem opravdu zmatený označením nástupišť 2>12).

V moment, kdy jsem cestou na ubytování spatřil pouť, jsem věděl, že Kačka bude chtít na nějakou atrakci. Nepletl jsem se.

Na ubytování jsme večer ještě chvíli hráli místem poskytnutou deskovou hru Triominos. (Poznámka korektora: Vyhrála jsem.) Doufal jsem, že se k nám někdo ve společenské místnosti přidá, bohužel se tak nestalo. Další den jsme ráno stihli v kuchyni pozdravit jiný, také očividně cestující pár. Naneštěstí nám za chvíli jel vlak, takže jsme jen pozdravili a vydali se na nádraží.

Být nenápadně vyfocen cestou z Bruselu jedině v KSP tričku?

Lucemburk

První, čeho jsem si po příjezdu všiml, byla malba na stropě nádraží a moc hezká vitráž. Velmi rychle si všimnete také toho, že městu panují mosty. Že se historicky jedná o bojovou pevnost dává naprostý smysl. Také se zdá, že jsou Lucemburčané opravdu patrioti a nestydí se za to. Kam oko dohlédlo byla státní (nebo evropská) vlajka.

Monument vun der nationaler Solidaritéit

Na skoro každém náměstí byl nějaký trh. Bohužel, jak se zdálo, turismus pronikl v centru města opravdu hluboko. V něčem to bylo k dobru; ocenili jsme docela častá veřejná pítka a obecnou čistotu veřejných prostor. Bohužel jinak centrum není moc zajímavé, na procházku stačí pár hodin, poté dojdou možnosti, kam se podívat (pokud nejste ochotni zaplatit předražené ubytování a udělat si výlet na jeden z blízkých hradů).

Velkým obloukem jsme došli až k místní katedrále Notre-Dame. Uvnitř je opravdu hezká. Dokonce v ní uvidíte opravdové tapisérie. V podzemí se nachází krypta (mimo jiné) Jana Lucemburského. Povedlo se mi napočítat troje varhany.

Naši krátkou návštěvu Lucemburska jsme zakončili výbornými bezlepkovými waflemi. 10/10, obsluha byla super a s majiteli i jiným personálem jsme se zapovídali o našich cestách.

Bohužel došly jablka, takže banánová (a lesní ovoce)

Ještě ten stejný den jsme odjeli nejprve náhradním autobusem, poté vlakem směrem do Francie.

Mety

Když jsme dojeli, předem jsme vzdali noční průzkum a padli únavou do postele. Ubytovali jsme se v hotelu F1, který je znám pro svoji nenákladnost. Pokud vám nevadí klaustrofobní plastové sprchy a hromada velmi náhodných lidí, je to fajn způsob jak přežít noc. Taky mají hezké tapety.

Ráno jsme se pokusili vstát časněji. Malý kousek od dětského hřiště, kde jsme si sedli na snídani, stál tento obrovský pozůstatek ještě obrovitějšího chrámu.

Kromě staveb rozbořených válkou městu dominují kostely a kaple, které potkáte opravdu na každém kroku.

Budova dominující tomuto městu je zdejší katedrála. Uvidíte ji už z dálky.

Pouhá fotka ten mravenčí pocit, když stojíte uvnitř a díváte se nahoru, bohužel nevyvolá. Postranní uličky jsou navíc tak úzké, že se mi nikde nepodařilo vyfotit chrám v jeho celistvosti. Do katedrály jsme přišli v čase mše. Nerozuměli jsme sice ani slovu, ale ta naprostá majestátnost a zpěvnost hlasu kazatele nás uchvátila i tak.

Vydali jsme se do nedalekého bistra na jídlo. Zde se poprvé projevila silnější jazyková bariéra. Společně se servírkou jsme se nějak prokousali skrz menu a na doporučení jsme si objednali vskutku záhadný pokrm. Bylo to jakési rajčatové pyré s pomazánkou a lokálním chlebem. Nebylo to špatné; neodcházeli jsme nespokojení, pouze jen trochu zmatení.

Na stejném náměstí jsme ještě navštívili kostel s opravdu nádhernými vitrážemi.

Sešli jsme k řece La Moselle a kolem původního opevnění mířili hlouběji do města. Kontrast mezi starou kamennou zdí a venkovní výstavou moderního umění byl poměrně ostrý, ale hádám, že to bylo cílem. Krásu města nedokázal shodit ani déšť, který v tento moment už byl opravdu otravný.

V parku, kde jsme si sedli na partičku dámy a na čaj, k nám na kole přijel místní mladík. Pokus o konverzaci jsme vzdali rychle (původně jsem si myslel, že je stigma kolem angličtiny pouze stereotyp), ale pochopil, že mu nabízíme čaj, který s radostí přijal. Chvíli pozoroval, jak ~~naprosto drtím~~ důstojně vyhrávám, vrátil nám kalíšek a pak bezeslova zase odjel.

Když jsme se zastavili na místní kebab, procházela kolem nás v podloubí zdánlivě trochu senilní dáma. Rozhádala se s lidmi u stolu vedle. Absolutně jsme neměli tušení, o čem je řeč. Když jsem platil, prodavač se mi s gestem vybuchující hlavy a lámanou angličtinou omluvil. Nezávisle na tom se nám omluvila i paní od vedlejšího stolu, když také lámaně vysvětlovala, že se normálně takhle nehádá, ale že ta dáma nějak nařkla její dítě. Celá interakce mě příjemně překvapila; přemýšleli jsme, jestli by se nám takhle někdo jakožto turistům omluvil třeba v Praze.

Tu dámu jsme potkali ještě jednou ve stejném podloubí, jak se zase s někým hádá.

Mimochodem, zvláštností zdejších kostelů je křížová cesta vytesaná do vnitřních zdí (u nás bývá většinou na obrazech).

Zřícenina Porte Serpenoise, Kačka pro porovnání

Stavili jsme se v kavárně Fox. Pokud vyhledáváte stereotypně ‘francouzský vibe’, tohle je kavárna pro vás. Mají i docela příjemné ceny.

Naše výletování jsme zakončili čajem v parku kousek od nádraží.

Poslední úsek cesty byl vysilující; trval 15 hodin s dvěma přestupy. Protože jsme se vraceli chvíli před začátkem Olympijských her, potkávali jsme davy lidí směřující do Paříže. Do Prahy jsme dorazili opravdu vyčerpaní, ale spokojení!

Děkuji Kačí za korekci, poznámky, fotky i za to, že je tak skvělým parťákem na cesty.

Tipy a triky

Pokud plánujete svoji vlastní cestu po Evropě s programem DiscoverEU, mohu vřele doporučit následující:

Dobře si přečtěte oficiální materiály
Obzvlášť What you need to know a FAQ.

Zabalte si nabitou powerbanku
Vzhledem k tomu, že se ve vlaku prokazujete aplikací DiscoverEU, chcete si být opravdu jistí, že budete mít nabitý telefon; nehledě na to, že budete celý den používat mapy, které baterku vysají poměrně rychle.

Zabalte si deku
Dost vám zpříjemní cestu vlakem i sezení v parku.

Spaní ve vlaku není zas tak dobrý nápad
Ušetříte sice za ubytování, ale budete rozlámaní a ne moc odpočatí.

Při hledání ubytování zkontrolujte co nejvíc různých platforem
My jsme hledali hlavně přes Booking (rozhodně stáhnout aplikaci, je to levnější než online) a AirBnB.

Při nakupování si dejte pozor na den
Například ve Francii je o víkendu většina obchodů i restaurací zavřená.