Nic

My lidé jsme zapomínaví. Už tisíce let tesáme moudra a pravidla do kamene, aby o ně další generace nepřišly, jenom proto, že si je efektivně nedokážeme předávat ústně. Psané věci jsou mnohem konkrétnější; lze se jich dotknout, což jim přiřazuje jakýsi nadřazenější význam.

Technologie berou tuto fyzičnost do jisté míry zpět, proto jsem pro zaznamenávání důležitých věcí stále zastáncem papíru.

Jako mnoho lidí jsem si pokusil psát deník — jako mnoho lidí jsem selhal… několikrát. Potom mi však došlo, že se nemusím každý den nutit do toho něco napsat. Nemusím se vlastně ani svazovat na jednotlivé dny; ani psát synchronně… Existují různé způsoby journalingu, jmenovitě například bullet journaling, ale ani jeden z těch, které jsem nalezl, nevypadal, že by mi vyhovoval. Tak jsem to prostě začal dělat podle sebe.

Co to je přesně?

Přesná definice je trochu složitá, protože si jí sám nejsem moc jistý. Na jedné straně je to fyzická série (momentálně tří) sešitů/knížek. Na straně druhé je to způsob journalingu, který má pár jednoduchých pravidel, ale zároveň kreativně žádným způsobem neomezuje. Proberme nejdřív tu abstraktní část.

Co je podstata Nic?

Nic je způsob zaznamenávání informací. Nebo možná jen mentalita přístupu.

Má tu výhodu v tom, že je kompatibilní se všemi informacemi (ať už s jednoduchým psaným textem, nebo třeba s kresbami a poezií), protože nenásleduje žádný systém, který by se je snažil nějakým způsobem řadit. To, co vyvstane na mysli, skončí i na papíře tam, kde zůstal viset hrot pera a je docela jedno, jakou formou. Osvobození od snahy věci kategorizovat se může zdát kontraproduktivní, ale v realitě to člověka hrozně kreativně osvobodí. Žádná data, žádné nadpisy, jen proud vědomí.

To je hlavní podstata, kromě toho se ale snažím dodržovat ještě pár dalších věcí:

• Šetření místem
  Sešit má bohužel konečně mnoho stránek, což je poměrně mrzuté. Starých sešitů se nerad “zbavuju” nejen kvůli sentimentální hodnotě, ale hlavně kvůli tomu, že se nemůžu tak jednoduše vracet ke starším zápisům. Proto se snažím stránky šetřit co to jen jde.

• Zpětné úpravy
  Často se vracím ke starým zápisům a dopisuji k nim poznámky. Ze začátku mi to přišlo trochu zvláštní, ale stačila chvíle a z upravených částí je vidět, jak se jako člověk posouvám.

• Soukromí
  Nic poměrně nepřekvapivě vzbuzuje pozornost a často jsem dotazován, co si do něj píšu — To není vaše věc, jsou to osobní věci. Už jen z principu je důležitý dávat si pozor na to, aby soukromé i zůstaly.

Prostě, je to ultimátní archiv informací, který není žádným způsobem uspořádaný.

Jak Nic vypadá?

To, jakou má sešit fyzickou formu je pro mě taky hodně důležité. Když už jde o tak osobní věc, nemůže vypadat obyčejně; proto je jeho nedílnou součástí taky přebal. Výše jste si mohli všimnout přední strany přebalu třetího vydání. Tady (pozor, Twitter) můžete nalézt příklad alternativního Nic s názvem Spánek, který jsem jako dárek vytvořil pro svého kamaráda.

Obecně tedy platí, že přebal průměrného Nic by měl být originální, (alespoň trochu) vtipný a měl by narážet na osobu, kterou je psán, nebo na jeho obsah. Jako kdyby to byl brand konkrétního člověka. Co se samotného sešitu týče, na tom vůbec nezáleží; osobně používám buď kostkované A4 sešity z Tesca, nebo tenhle zápisník z Amazonu.

Nic 3

Nic 3 je můj poslední výtvor. Díky předchozím iteracím jsem přesně věděl, co od něho chci: přenosnost, co největší kapacitu a přebal ve stylu. Myslím, že se mi povedlo provést všechno.

Přebal je tištěný na klasický papír, stejně jako u hodně starých knížek, což bloku dodává hodně old-school vibe. Bohužel toho ale moc nevydrží (viz zde fotka po asi 3 měsících používání). Byl vytvořen v průběhu jednoho týdne ve Photoshopu, jehož hlavní náplní byla úprava jedné mojí legendární fotky. Celý přebal se nakonec vyvedl takhle.

Na přední flap bohužel nezbylo místo, protože je přebal tisknutý na A3, kam se nevešel (platit za tisk na A2 už mi přišlo zbytečné). Za zadní stranou je vidět místo pro vyříznutí držáku na propisku, které se mi nějakým záhadným způsobem povedlo správně vyměřit hned na první pokus.

Nic 2 mělo přední a zadní stranu tisknutou zvlášť na dvě A4 a tak nic takového nebylo potřeba. Proto jsem při výrobě čekal, že budu muset kvůli chybám měření tisknout obal na několikrát, ale naštěstí mi to vyšlo. Rčení “dvakrát měř, jednou řež” se pro jednou vážně vyplatilo; kdo by to byl čekal.

Celkově jsem s výsledkem vážně spokojený. Splňuje svůj účel a líbí se nejen mně, ale i lidem kolem; je to skvělý starter konverzací. Navíc je to můj jediný dlouhodobý umělecký projekt, na kterém se můžu opravdu vyblbnout.

Co bude dál?

U Nic 3 to pro mě určitě nekončí. Je to projekt, který ke mě přirostl. Rozhodně v budoucnu vytvořím další, nejen pro sebe (zjistil jsem, že takový sešit s osobním přebalem je skvělý dárek).

Doufám, že vás tenhle článek třeba inspiroval si něco podobného vytvořit pro sebe. Pokud ano, určitě mi dejte vědět, ať už s prosbou o radu, nebo hotovým výrobkem.

Díky za vaší pozornost, mějte se famfárově <3