Kubíkovo

Kubíkovo

Keř bzučí prací,
vynese barvy – ne dnes,
slunce je již půl.

Šelest prozradí,
křídla, jež si rok nezřel –
peříčko zšedlo.

Venku pták, volný,
letí – neznalý, neví,
difenylpropan.

Moucha na slunci,
probuzená – neví kam,
vrazí do okna.

Plahočí se
stíny sebe,
před zrcadlem,
nevidí dál.

Destinace
není známa,
výhybka nás
pošle jinam.

Damoklův meč
visí, čeká,
nad hlavou se
houpá, houpá.

Nepopsaný
bílý papír,
nečeká, tak
zvedni pero.

Přimhouřím víčka,
ptáci jásají – sláva,
Zem se probouzí.